Markéta žije s přítelem a dětmi ve střídavé péči – jeden týden je naplno mámou, druhý týden partnerkou. A mezi tím se často trácela sama sobě.

Na začátku mi říkala: „Mám pocit, že pořád někoho zklamávám. Když se věnuju partnerovi, mám výčitky, že zanedbávám děti. A když jsem s dětmi, bojím se, že trpí náš vztah.“

Bylo na ní vidět, kolik energie vydává na všechny strany – a jak málo zůstává pro ni samotnou. Ta rozpolcenost ji vyčerpávala a zároveň brala radost z toho, co má.

V našem prostoru se učila, že nemusí volit jen jednu roli. Že může být máma, partnerka i žena – a přitom zůstat sama sebou. Pomohlo jí začít stavět si hranice, vytvářet si malé rituály jen pro sebe, a hledat rovnováhu, která funguje pro ni i její blízké.

Pamatuji si, jak jednou přišla a řekla: „Poprvé jsem si dovolila večer být jen se sebou. A víte co? Druhý den jsem měla víc energie i pro děti.“

Postupně přestala měřit svou hodnotu podle toho, jestli všechno stihne a jestli někde selže nebo ne. Začala věřit, že je dost – právě taková, jaká je.

Pokud se v příběhu Markéty poznáváte, mám  pro Vás dobrou zprávu – i pro Vás existuje cesta k rovnováze. Nemusíte se rozdat do poslední kapky. Stačí začít tím, že dovolíte, aby v tom prostoru byl kousek i pro Vás.